Ohlédnutí za polovinou sezóny mladších žaček

Ohlédnutí za polovinou sezóny mladších žaček – trenér Honza Viktora.

V září jsem se po roční pauze vrátil k trénování družstva mladších žaček. Z vycepovaného družstva Honzou Viktorou ml. ,které bylo v ročníku 2014/2015 krůček od mistrovského titulu,tu zůstaly pouze 3 hráčky. Zbylé holky jsem viděl na zářijovém tréninku poprvé a musím se přiznat,že to pro mě bylo velké rozčarování. Většina dívenek si zřejmě spletla sportovní oddíl ve kterém se soutěží a hlavně bojuje o body se zájmovým kroužkem zaměřeným na soutěže a hry.  Pokud jsme na trénincích soutěžili,tak snaha byla převeliká,jakmile jsme přešli na házenkářský trénink,klesla snaha u některých téměř k nule a pochopit jednoduché nácviky bylo téměř nadlidský úkol.

Před prvním mistrovským turnajem jsme si s Pavlem Starým řekli,že uvidíme,jak se celá soutěž vyvine a že si nebudeme dávat žádné cíle,jako je třeba 1.místo a podobně. Chtěli jsme se zaměřit hlavně na 8 hráček,které po této sezóně přejdou do kategorie starších,tak aby tento přechod zvládly a ostatní se zdokonalily.

Začátkem září po náboru na školách a zavedení přípravky jsme měli na hřišti i 24 dětí  různého věku(třeba i 4 letých) a hlavně nováčky,pokročilé a pár tzv. mazáků. To už opravdu nešlo skloubit dohromady a prakticky jsme vlastně ani pořádně netrénovali. Pravdou je,že mezi nováčky jsme našli opravdové talenty (Kája,Nikča a posléze i Adélka),kteří se snažili pochopit úskalí pravidel házené a na trénincích patřili mezi nejpilnější a nejsnaživější.

Do samotné soutěže se letos přihlásila pouze 3 družstva – my,Žatec a Most. Z mého pohledu je to asi nejslabší soutěž za poslední roky. Více než kolektivní pojetí zápasů,je to souboj starších a vyspělejších hráček.My máme štěstí,že za nás může ještě hrát Natálka Stará,která jinak trénuje a hraje v o kategorii výš. V případě,že hraje na svém postu v obraně,je tato obrana prakticky neprůstřelná. Velkým překvapením jsou i výkony další Natálky v brance.V minulé sezóně se dostala do branky pouze sporadicky a bez jakéhokoliv většího tréninku podává v brance velice dobré výkony. Na rozdíl od ostatních družstev se dá říct,že máme kompaktnější útočnou trojici hráček.

Díky tomu všemu jsme po podzimu na prvním místě,což nijak nepřeceňujeme. V turnajích se snažíme s Pavlem dát příležitost zahrát všem holkám,pokud tedy bojují a snaží se. To je pro mě jediné kritérium.My zatím hledáme takzvaného lídra,někoho kdo dá do zápasu o něco víc a strhne další k podobnému výkonu. Po půlce sezóny je takovým hráčem mimo Natálky S. Justýna,která se nakonec stala kapitánkou družstva a věřím,že na rozdíl od předchozí adeptky jí zůstane až do konce sezóny.

Po posledním turnaji jsme usoudili,že takhle trénovat a hrát se opravdu nedá. Družstvo jsme rozdělili na dvě poloviny,můžeme tomu říkat A – B,cílem bylo začít trénovat tak aby hráčky schopné se někam posunout,nebrzdily hráčky začínající nebo méně zdatné.

Družstvo jsme rozdělili tak,aby i v druhém družstvu byly holky,které přeci jen házenou nějakou chvíli hrají. První družstvo mělo zároveň na ZHP hrát o kategorii výš. Rezervní družstvo měl od zimní přípravy převzít Karel Dlouhý,ale protože si hned na začátku přivodil úraz, stihli jsme podle nového modelu trénovat pouze 1-2 x. Takže teď trénujeme opět dohromady,v hale se pokoušíme o nějaký nácvik házené,v tělocvičně je to spíš o pohybu.

Máme před sebou tři měsíce halové přípravy a potom jarní sezónu. Cíl zůstává stejný jako na začátku,připrava hráček na přechod do vyšší kategorie, zlepšení hráček,které zůstanou v kategorii mladších. Protože,ať už příští sezónu bude trenérem mladších žaček kdokoliv,bude prakticky opět budovat nové družstvo.

Závěrem se vždy chválí a taky trochu kritizuje.                                             

Chválím tedy rodiče,že umožňují svému dítěti sportovat,protože máme líné děti podle toho jak máme líné rodiče. To není totiž chyba dítěte,že neumí skákat přes švihadlo,nebo házet míčem,je to věc rodičů,když nechají své děti civět na televizi a do počítačů,cpou je hambáči,colou místo toho aby je vedli k pohybu a sportování.

Obzvlášť si vážím rodičů,kteří si udělají čas a přijdou se na své děti podívat nejen na zápas,ale i na trénink a věřte tomu,že pochvala od táty nebo mamči,dědy,babičky je kolikrát lepší než od trenérů.

Některé hráčky jsem už v průběhu hodnocení pochválil. Já netvrdím,že se ostatní nesnaží,ale přeci jen ty,o kterých jsem se zmínil tomu dávají o trochu víc.   

Ale mám –li přeci jen ještě někoho pochválit,tak je to Terezka Kliková,tohle malé šídlo bude jednou postrachem všech obran a brankářů.

Bohužel se musím zmínit i o jednom zklamání,ono to není vlastně až takové zklamání,jen pokračuje to,co už jsme věděli,když jsem trénoval s Honzou mladším. Nebudu jmenovat,myslím,že se ta hráčka pozná: Být služebně nejstarší,mít předpoklady k tomu,že můžu být nejplatnější hráčkou a přesto to na trénincích flákám,když slyším na sebe kritiku,nebo trénujeme to co mě zrovna nebaví a tak mě najednou něco rozbolí a přestane v momentě, kdy nepopulární věc už neděláme nebo soutěžíme není to co bych měl chválit a chválit nikdy nebudu,ani případě,že v zápasech dáš nejvíc branek.                                                         

Věřím tomu,že se přeci jen dáš dohromady a to co umíš prodáš ve prospěch celého týmu. Jeden hráč může zápas rozhodnout,ale nemůže ho nikdy sám vyhrát.

Na závěr už jen tohle :Nehrajeme o zlaté trenky,ani o peníze.Medaile nejsou ze zlata,je to pořád jen zábava s určitými pravidly,která se musí dodržovat.

Až  budu na konci sezóny psát konečné hodnocení,chtěl bych napsat, že to byla dobrá sezóna,že jsme něco dokázali,vyhráli a že u toho byla i legrace…občas.

                                                                          Honza Viktora