Rozhovor s...

Marek Tomčík-předseda klubu KNH Litvínov

Jsi předsedou litvínovského klubu, zkus v kostce povědět co tato funkce obnáší ?

Dobrá otázka na začátek, ale ještě než začnu, tak bych chtěl touto formou pozdravit všechny naše hráče, členy, příznivce ale i náhodné návštěvníky našich nových internetových stránek, za které bych chtěl Jirkovi (Bačovi) poděkovat. Má pozice ve funkci předsedy litvínovského klubu je zajímavá a má i zajímavou historii a vývoj. Když jsme s partou nadšenců v roce 1993 přebírali klub, tehdy oddíl národní házené, od generace "soudruhů", tak mi bylo 20 let a myslím si, že jsem se stal nejmladším předsedou klubu v národní házené a možná nejen v tomto sportu. Moji tehdejší kamarádi a spoluhráči ještě jezdili na soustředění juniorů, když už jsem měl možnost rozhodovat a ovlivňovat dění v našem klubu. Za tu dobu jsme měnili 3x název klubu, od TJ přes SSK k dnešnímu KNH, vytvořili jsme znak našeho klubu a změnili jsme právní subjektivitu, tzn. osamostatnili jsme se. Po těch dlouhých, někdy těžkých ale hlavně krásných 13 letech vím už přesně co by tato funkce v normálně a standardně fungujícím klubu měla obnášet, ale co obnáší či v minulosti obnášela? Finanční zajištění klubu, sportovní a technické zázemí, sledování sportovní úrovně, zodpovědnost za členskou základnu, zvyšování počtu družstev v soutěžích, zejména pak mládeže. Občas si hraji i na novináře, trávím několik desítek hodin ročně na více či méně nudných schůzích (Sportas, SSK, organ.komise SNH a další) a hlavně většinu svého volného času a často i na úkor své rodiny trávím někde na házené.

Zlé jazyky tvrdí, že klub je v úpadku, defacto bez mládeže. Jak chceš tento stav řešit ? Nemyslíš, že je přinejmenším trapné, že klub který se pohybuje v horních patrech druholigové tabulky, má jedno družstvo mládeže ?

Některé zlé jazyky tvrdili před pár lety, že česká házená v Litvínově po roce 2000 nebude. Podle mne slovo úpadek je až moc tvrdé, ale nežiju hlavou v písku ponořenou, abych neviděl aktuální stav. Je potřeba ovšem vidět současný stav s nadhledem a bez emocí, vnímat příčiny a reálné možnosti. Takže podle mne se o úpadek rozhodně nejedná, v roce 1994 jsme pořádali utkání Čechy-Morava, pořádali jsme 2x finále Českého Poháru, trénujeme a hrajeme v areálu, o kterém se mnohým klubům ani nezdá, ve druhé lize mužů bychom již druhým rokem měli hrát dominantní roli a vzhledem k mým kontaktům a sezením na nudných schůzích o nichž jsem již mluvil je náš klub opravdu finančně stabilní. Máš ale pravdu, že opravdově "zdravý" a úspěšný klub nemá pouze jedno družstvo mládeže, navíc jehož kvalita je od mých představ hodně vzdálena. V tomto případě bych současnost hodnotil jako stagnaci a je to asi má největší osobní prohra v této funkci. Zároveň však nabízím dvě varianty a případně třetí jako řešení. Za prvé pokud se najde někdo, kdo z pozice předsedy klubu zvýší počet družstev dětí alespoň na čtyři v jakékoliv kategorii, tak před ním smekám a budu první kdo podpoří tuto osobu do pozice svého nástupce. Za druhé pokud za mnou nyní přijde kdokoliv, že by se chtěl věnovat trénování dětí, tak nyní veřejně slibuji a garantuji, že mu budou poskytnuty takové podmínky a zázemí k trénování, které nemá ani současný tým mužů, od zajištění zimní přípravy, přes letní soustředění, tréninkové vybavení, pitný režim až po neomezenou možnost sehrání přípravných turnajů či zápasů. Třetí možností, která je pro mne krajní a pokud se nic zásadního nezmění, je to že si svůj mandát předsedy klubu nechám potvrdit členy klubu a provedu radikální řez v podobě priorit našeho klubu. Nebudeme se tolik zaměřovat na sportovní úroveň, ale na masovost a atraktivnost pro dětskou populaci. Druhou ligu mužů asi pak nahradí 5 - 6 družstev mládeže v oblastním přeboru, které povedou "placení" trenéři. Toto opatření připravuji na konec příštího roku, ale do té doby mají možnost všichni členi i současní hráči či trenéři volit mezi prvními dvěmi variantami. Mé doporučení pro vás: "Buď zvolte a hledejte nového předsedu, nebo začněte konečně také pro náš klub něco dělat".

Jak dlouhodobá je perspektiva našeho klub, kam by se měl ubírat ?

Osobně věřím a zároveň udělám vše proto, aby naše házená byla v Litvínově vždy dominantním, respektovaným a úspěšným sportem. Mým snem, je vybudovat skutečně profesionální, moderní a perspektivní sportovní klub, s manažérským systémem řízení, vlastním marketingem a propagací. Chtěl bych, aby v roce 2008 naše družstva startovala ve všech mládežnických kategoriích od mladších žáků po dorostenky, tzn. minimálně 6 celků dětí v dlouhodobých soutěžích a družstvo mužů by bylo stabilním účastníkem 2.ligy. Řada z Vás si asi teď myslí, zda nejsem utopista a zda jsem při smyslech J, já říkám, že jsem optimista a pokud kolem sebe najdu partu lidí, kamarádů, kteří to budou myslet podobně, tak je to více než reálné.

Cíle vedení klubu v této sezóně ?

Nejen pro tuto sezónu, ale i příští rok mám několik cílů. Chtěl bych, aby soutěže dokončili oba týmy mládeže (dorost + starší žáci). Rád bych do konce tohoto roku uspořádal alespoň jeden nábor dětí. Chci přesvědčit členy a hráče klubu o tom, že je potřeba a zároveň, že bude prospěšné oživit družstvo "B" mužů. Měl jsem také jeden cíl nebo přání pro A-tým, ale než jsem ho stačil říct, tak jsme ztratili v podzimní části 3 důležité body, takže si ho ponechám pro sebe. Posledním cílem pro nejbližší období je oslava výročí založení našeho klubu v příštím roce. Chci abychom důstojně oslavili své 60."narozeniny" a dali o sobě patřičně najevo, že existujeme, fungujeme a jsme dobří. Náš klub totiž patří k nejstarším a nejúspěšnějším sportovním klubům v Litvínově, zároveň asi málokdo z nás ví, že Litvínov patří mezi 8 nejúspěšnějších klubů v historii národní házené v Česku. Tady bych chtěl především poděkovat Petrovi Hojerovi, který je pro mne v klubu asi největší podporou a jeho obrovský přínos je ještě nedoceněn.

Je tím přáním u A týmu,který ti bodovými ztrátami hráči pokazili, postup do první ligy? Pokud ano,jsi přesvědčen, že současný kádr má na to hrát v první lize důstojnou roli? A když pominu sportovní úroveň, je to vůbec ve finančních možnostech klubu?

Ano, nebudu zastírat že postup do 1.ligy by právě v roce 60.výročí založení našeho klubu byl pro mne asi dosavdním sportovním vrcholem. Pokud se podívám na to s kým jsme ztratili body, tak nebylo vůbec nereálné být po čtyřech kolech na prvním místě s plným bodovým ziskem. Naděje však stále existuje, pokud do konce podzimu neztratíme více než 2 body, dle mé kalkulace přezimujeme nejhůře na třetím místě a máme na jaře vše ve svých rukou. Otázku zda současný kádr má kvalitu na to hrát v první lize, je myslím zbytečné a předčasné nyní řešit. Ale když se podívám se na aktuální tabulku letošní první ligy, tak jsem si jist že po vhodném doplnění kádru (max. 2-3 hráči) by Litvínov hrál více než důstojnou roli v této soutěži. Vždyť pro nás vždy hratelní soupeři Všenice,Litohlavy nebo Brno mají dnes již 4 , respektive 5 bodů a pohybují se v horním patru prvoligové tabulky. A co se týká finančního zajištění případné účasti v nejvyší soutěži, tak zde bych byl rovněž optimista. Devět z dvanácti ligových celků je z Čech, proto náklady na cestovné by nebyly o mnoho vyšší těm současným, navíc tato soutěž by myslím dovedla do klubu dva až tři sponozory, kteří by pomohli krýt zvýšené náklady.

Když už jsme se dostali k financím, zkus nastínit jaký je rozpočet klubu a kolik spolkne A-tým a kolik mládež, pokud to tedy není tajné?

Rozpočet našeho klubu není rozhodně tajný, jeho plánování a vyúčtování má na starosti Petr Hojer, takže se omlouvám za možné drobné odchylky. Protože většina prostředků je dne příspěvkem Města Litvínov, tak je navíc v posledních letech striktně řízen a kontrolován zástupci Města. Pro Tvou představu, není možné peníze utartit za cokoliv, protože začátkem každého roku musíme vedení Města předložit návrh na čerpání a na konci roku dle přísných pravidel i řádně vyúčtovat použité prostředky. Jak už jsem jednou říkal náš klub je po finanční stránce stabilní s rozpočtem přes 200 tis. Kč, v němž jsou zahrnuty přímé i nepřímé náklady. Mezi nepřímé náklady například patří pronájem hřiště, sportovní haly a náklady na spotřebovanou energii, protože tyto náklady hradí většinou Město nebo Sportas mimo náš rozpočet. Některé prostředky zíkáváme také od sponzorů, ať už peněžní či nepeněžní formou (dresy, sportovní vybavení). V této oblasti bych chtěl poděkovat Jirkovi Bilohuščínovi, kterému se občas podaří do klubu přivést byť drobného sponzora. Nyní nebudu skromný a přiznám se, že část nákladů či sportovního vybavení kryju také z vlastních soukromých aktivit. Podařilo se také dvě akce formou tzv. out-sourcingu oddělit od rozpočtu klubu. Každoroční klubová party a prestižní turnaj mužů tommaCup dnes již nijak nezatěžují rozpočet klubu. Myslím si ale, že ne všichni vždy využívají svých kontaktů, známostí a potenciálu k tomu, aby pro náš klub získali další firmy či podnikatele, kteří by drobným příspěvkem pomohli ještě více klubový rozpočet navýšit a tím bychom měli možnost dále vybavovat sportovně-technické zázemí především pro tréninkovou činost.

Dále jsi také ještě aktivní hráč, jaké máš cíle či přání v aktivním hraní ?

Ačkoliv jsem kopačky tzv. ještě nepověsil na hřebík, tak o aktivní katiéře už nemůže být asi řeč. Především kvůli pracovní vytíženosti nemůžu se již věnovat hraní a zejména tréninku v takové míře jak bych chtěl a přál si. Dohoda s trenérem mužů je taková, že pokud bude potřeba tak kdykoliv vypomůžu (alespoň do počtu). Ambice a motivaci ještě mám a věřím, že nějaký ten "padáček" tam "šoupnu", ale moje sebereflexe velí, nech hrát lepší spoluhráče a už se tam necpi. Ono je také těžké, když jsem celý hráčský život plnil vůdčí roli na hřišti, hrál téměř celé zápasy, rozhodoval je a měl dominantní postavení i odpovědnost v týmu, a oproti tomu teď sedět na střídačce, čekat na svou příležitost a za dvě minuty pobytu na hřišti dokazovat, že Tě tam nepouští jen ze soucitu a že si platný a prospěšný. Pokud by se však podařilo dát dohromady mužské "béčko" rád bych pomohl mladým dorostencům ve vstupu do dospělých kategorií. Mohu ti potvrdit, že z tribuny se zápasy těžce, ale dá se to vydržet a je to zábava.

Je známo, že tvůj děda Karel patřil k zakladatelům našeho klubu. Otázka, jak jsi se dostal k házené, může vypadat zbytečná, ale přesto ?

Děda mne skutečně vedl od malička k házené. On sice nepatřil k zakladatelům, ale skutečně jím byl, a proto pro mne z této skutečnosti vyplývá určitý morální závazek k našemu klubu. Byl pro mne vzorem nejen v házené, ale zejména právě v ní. Už od čtyř let jsem s ním jezdil po ligových zápasech, které pískal, chodil na první ligu mužů v Litvínově a pak postával na stojáka U Nudle, srkal limonádu a poslouchal rozbory všech našich proher a výher. Sám děda hrál aktivně do 52 let a ještě v 65-ti letech nastoupil do utkání starých gard. Ale házená nebyla jediný sport v mém dětství, začínal jsem s hokejem, dva roky jsem plaval a vedle házené jsem skoro tři roky hrál i fotbal. Dnes si s oblibou zahraji rád jakýkoliv míčový nebo týmový sport, ale házená zůstává pro mne velkou jedničkou.

Tvé největší sportovní úspěchy, kterých si v naší házené dosáhl ?

Za nejdůležitější úspěch považuji získání řady kamarádů a skutečných přátel, které jsem poznal. Upřímně musím přiznat, že nemám v životě již mnoho kamarádů z neházenkářských řad. Mezi nejúspěšnější sportovní období bych ve své kariéře řadil svůj žákovský a dorostenecký věk. Několikrát se nám podařilo vyhrát přeborníka tehdy ještě velmi silného severočeského kraje, byl jsem na několika přeborech republiky a pohárech mládeže. V roce 1991 nás od bronzové medaile na mistrovství ČR dorostu dělilo jen horší skóre. Vůbec tuto generaci mých vrstevníků, bych bez předsudků nazval posledení "zlatou generací" našeho klubu. Dnes již aktivně hrají pouze 3 hráči a nepodařilo se aktivně udržet pohromadě hráče, o kterých jsem byl přesvědčen, že jednou budou zárukou úspěchů našeho klubu a kteří by dnes tento klub i řídili. Od patnácti let jsem pravidelně hrál i za muže a můj první zápas za A-tým byl v roce 1988 v zápase krajského přeboru proti Baníku Louka, vyhráli jsme a vstřelil jsem dva góly. Mohu tak říct, že také díky mým dvěma brankám se Litvínov tehdy probojoval do kvalifikace a po té znovu postoupil do první ligy. Samostatnou, ale krátkou kapitolou mé sportovní kariéry byl rok v prvoligovém týmu SK NH Louka. Toto však nemůžu nazvat svým úspěchem, protože to byl úspěch především hráčů, kteří postup vybojovali, ale přesto jsme sehráli v první lize pár důstojných zápasů. S nadsázkou mohu dnes tvrdit, že jsem se stal třeleckým expertem na tým Žeravic, kterým jsem ve dvou zápasech dal 8 gólů. Na podzim 2000 jsme tam kvůli zranění nastupovali ve "slepené" sestavě se Skalákem v útoku a pojali jsme to velmi "vesele" a několika padáky z neskutečných úhlů do slova vymazali oba přerovské golmany. Na jaře 2001 to byl pak náš poslední ligový zápas a kluci mne tenkrát pustili na čtyři tresty a všechny jsem proměnil. Takže manažeři, pokud hledáte vhodné typy hráčů na Přerov, jsem zde J. Stojím si však za tím, že největším mým úspěchem jsou přátelé, které jsem díky tomuto sportu získal.

Dále působíš také jako ligový rozhodčí, která role ti je nejbližší, předseda, sudí či hráč ?

Každá ta role má své kouzla, ale i nepříjemnosti. Ještě mi je samozřejmě blízká role hráče a pomalu si zvykám na to, že ze mne bude pouze batožinár. Pískat nějaké důležité a vyrovnané utkání je také super, ale pokud bych se chtěl aktivně věnovat této roli, musím definitivně ukončit aktivní hraní. Nevím, zda mnozí ví, že vedle termínů ligových zápasů, trávím dalších až 8 víkendových dnů na hřištích jako rozhodčí a cítím, že to dál nejde v takové míře kombinovat.

Zastavím se u rozhodčích. Někteří lidé kolem házené tvrdí, že rozhodčí jsou největší slabina NH. Co ty na to z pozice rozhodčího ?

Rozhodně rozhodčí nejsou největší slabinou našeho sportu. Naopak myslím, že právě v této oblasti házené prošla za posledný roky největším vývojem. Píská čím dál tím více mladších rozhodčích a bývalých hráčů. Největší salbinou jsou trenéři, kteří neumí své týmy trénovat, soustavně připravovat a během i po zápasech unést případné prohry. Po každém prohraném zápase se většinou příčina hledá u rozhodčího nikoliv ve vlastních řadách. Už dlouho jsem nepotkal skutečně profesionálního trenéra, který zná detailně soupeře a vede svůj tým soustavnou přípravu.

Nemůžu se nepozastavit nad tvou největší aférou. Nepřijde ti jako demagogie, že ligový rozhodčí dostane roční zákaz startu za napadení rozhodčího, vlastně kolegy ?

Toto je asi jediná věc, kterou kdybych mohl ve své sportovní kariéře vrátit, tak to udělám. Upřímně říkám, že se za to stydím, a myslím si, že to byla velká brzda v mé kariéře. Ale pana Adámka (to je dotyčný spoluaktér této aféry) nepovažuji za svého kolegu. Dle mého názoru je to velmi špatný rozhodčí a pro házenou by udělal nejlépe kdyby nepískal. Jelikož je tento "odborník" zároveň trenérem ženské české reprezentace, tak se muím pozastavit i nad nenominací Zdeňky Bilohuščínové pro poslední utkání Čechy-Morava. Začínám pochybovat, zda je alespoň dobrým trenérem. Myslím, že rovněž statistiky hovoří za vše, nejtrestanější osobou ženské první ligy je právě trenér Přeštic Adámek.

Z výčtu tvých aktivit v NH ti zbývá už jen snad jediná role, kterou nyní nezastáváš a to pozice trenéra. Neplánuješ v budoucnu, že by si působil v této roli, ať už u mládeže či mužů ?

Samozřejmě, že by mne bavilo trénovat. Ale právě tato role v národní házené potřebuje a zabírá nejvíce volného času. Pokud tedy chceš být dobrý trenér a nechceš jen vypisovat zápisy a měřit čas. Trenéřina opravdu potřebuje spousty času nejen na tréninky a zápasy, ale především na přípravu, tak aby každý trénink byl jiný, zábavný a přitom účinný. Zatím si nechám zajít chuť, ale přiznám se že po dvou kolech letošní druhé ligy jsem přemýšlel, že převezmu dočasně odpovědnost za přípravu a tím i výsledky u A-týmu, ale to na štěstí není po domácím dvoukole zapotřebí. I když přiznávám, že poměry v týmu mužů se mi nezamlouvají a jsem dlouhodobě znepokojen s přístupem hráčů i trénérů. Zatím však výsledky mi nedávají za pravdu a jak se zdá navenek vše funguje.

Pojďme se trochu věnovat tvým námitkám co se týče poměrů v týmu mužů. Co by se dle tebe mělo radikálně změnit, ať už u hráčů nebo trenéra (pokud jsem správně odhadl, že máš na mysli právě tyto dvě oblasti)?

Každý si teď asi pomyslí jaký jsem pokrytec, vždyť ještě jsem a nebo minimálně do nedávna jsem byl součástí týmu mužů. Zaráží mne přístup většiny lidí kolem našeho Áčka. Podmiňovat účast na tréninku podle toho zda se mi chce nebo zrovna ten den nechce, je pro mne neakceptovatelné. Pokud hraju házenou a hraju jí dobrovolně, tak na tréninky prostě chodit musím, mimo jiné také proto, že nehraju šachy, ale týmový sport a na tréninku na mne čekají a mnohdy jsou závislí další spoluhráči. A pokud mi je známo, tak není žádný hráč a trenér v tomto družstvu nedobrovolně. Je laciné vše házet na trenéry, protože pokud se na tréninku sejde alespoň 6 chlapů a chtějí něco pro sebe udělat, tak si jdou zaběhat i bez trenéra. I kyž Romanův (pozn. Roman Řehoř-trenér A-týmu) přístup mne také zaráží, protože právě jeho docházka či pozdní příchody nejsou nejlepším příkladem pro hráče. Já samozřejmě respektuji zaměstnání či podnikání všech hráčů i trenérů a zároveň si vážím jejich volného času který tomu obětují, ale pak by bylo férové ostatním říct, budu chodit na tréninky pouze v pátek nebo chci, aby se mnou trénoval někdo další, kdo bude přítomen na většině tréninků. V naší házené není totiž dost dobře možné vyřazovat hráče z kádru či odvolávat trenéry pro jejich morálku a docházku a to je pro házenou opravdu škoda. A není to pouze v docházce na tréninky, ale neumím si představit když přijde nějaký divák na mistrovské utkání, co se mu honí hlavou, když vidí pár minut před zahájením utkání partičku pokuřujících "sportovců" při nejlepší hrstku hráčů opřených o zábradlí. Pak se asi ani laik nedíví tomu, že domácí tým nedá skoro dvacet minut branku a golmani loví ze sítě jeden míč za druhým. Přičemž snad není tak těžké vymyslet pro bezprostřední přípravu před utkáním nějaký model či systém, který zapojí do rozcvičení všechny hráče a pojme všechny důležité úkony od strečinku přes nahrávky po střelbu. Je to jenom o lidech, pokud bude zájem trenéra a vůle hráčů něco změnit, tak se to také bez problémů stane. To si však musí mezi sebou vyříkat především současný kádr A-týmu. Vše co jsem v této otázce zmínil bych asi dokázal přehlédnout či tolerovat, pokud by alespoň tři lidé z tohoto kádru nyní nebo po skončení aktivní kariéry trénovali nějaké žákovské či dorostenecké družstvo. To se však neděje a pokud by měla zaznít i otázka co mne nejvíce v našem klubu štve, tak je to právě ta neochota většiny lidí udělat něco pro náš klub.

Kam by se měla ubírat národní házená v budoucnu, aby přežila dalších 100 let ?

Národní házená se bude ubírat přesně tam, kam jí budou ochotni a chtít posouvat její hráči, trenéři, rozhodčí a další příznivci. Celou situaci a to asi nejen v Litvínově dokresluje má osobní zkušenost, když se mne před konce prázdnin zeptala dcera Terezka: "Tati budeme s holkama ještě někdy hrát házenou, kdy začneme a kdo nás bude trénovat"? Stydím se, protože jako táta a ani jako předseda klubu nyní nemám pro Terku, ale i další holčičky a ostaní děti, které chtějí naší házenou hrát, odpověď. Věřím, že někteří mi jí pomůžete v nejbližší době najít.

Otázky pod čarou: Pokud máte na předsedu klubu národní házené v Litvínově Marka Tomčíka další a jakékoliv otázky,napiště je na naše fórum a budou do tohoto rozhovoru doplněny a zodpovězeny.