Národní házená v Litvínově slaví letos 80 let od svého založení

Litvínovská házená slaví 80 let (1946–2026)

Poválečné začátky a první zápas
Je to už neuvěřitelných 80 let, co parta nadšenců kolem Karla Tomčíka založila v Litvínově oddíl házené. Psal se duben 1946 a šlo tehdy o tzv. českou házenou – původní variantu tohoto sportu (oficiálně přejmenovanou na národní házenou v roce 1971). V poválečném Litvínově vznikala řada nových sportovních klubů a po fotbalistech (ti založili svůj klub už v srpnu 1945) přišli na řadu i házenkáři. První utkání litvínovského týmu provázela kuriózní situace: soupeřovu mužstvu nedorazil brankář, a tak Litvínovští na místě půjčili svého náhradního gólmana chomutovským – paradoxně tím pomohli odstartovat éru házené v dalším městě a zároveň odhodlaně vykročili na svou vlastní cestu. Tehdy čtyřiadvacetiletý Karel Tomčík (1922–1992) stál u zrodu litvínovské házené doslova na zelené louce – začátky nebyly snadné, chybělo zázemí i hráči, ale nadšení nechybělo. Tomčík pocházel z Moravy (obec Čechy u Přerova), kde se česká házená už hrála, tu pak hrál i během učňovských studií u Bati v předválečném Zlíně a po příchodu do Litvínova během druhé světové války, respektive po jejím konci, coby zaměstnanec místních chemických závodů, tomuto sportu zcela propadl a brzy strhl i další nadšence z řad zaměstnanců chemické továrny.

Na houpačce: krize i mistrovské tituly
Od skromných začátků se litvínovský oddíl postupně rozrůstal. Historie si s ním však pohrávala jako na houpačce, období stagnace a existenčních potíží střídala nadšená vzepětí. Česká házená (národní házená) byla po roce 1945 trochu zastíněna celosvětově rozšířenější variantou házené mezinárodní, což vedlo k reorganizacím soutěží i odchodům některých hráčů ke konkurenčnímu sportu. Litvínovští házenkáři také několikrát měnili své domácí hřiště a zázemí, než se ustálily podmínky pro dlouhodobý rozvoj. Házenkářské hřiště stálo mimo jiné v místě dnešní citadely (tzv. u Petra nebo U díle), dále pak na současném fotbalovém stadionu nebo u litvínovského gymnázia až svůj definitivní stánek našlo vedle dnes Soukromé sportovní školy, dříve 2. ZDŠ v Litvínově na Osadě. Navzdory těmto překážkám však oddíl v Litvínově přežil, díky obětavosti členů a přízni místní komunity se vždy znovu postavil na nohy.

Na konci 60. a zejména v 70. letech nastal pro litvínovskou národní házenou období největších úspěchů. Klub tehdy vystupoval pod názvem CHZ ČSSP Litvínov (jakožto tým při Chemických závodech) a propracoval se až na úplný vrchol celostátní soutěže. Vyvrcholením byly dva mistrovské tituly v řadě – Litvínov se stal mistrem Československa v národní házené v sezónách 1976/77 a 1977/78. Zisk dvojitého titulu mistrů republiky je dodnes považován za největší sportovní triumf klubu a zapsal Litvínov zlatým písmem do historie tohoto sportu. Tehdy se také řada hráčů pravidelně dostávala do nominace reprezentace k mezizemskému utkání Čechy – Morava.

Tradice od dědečka na vnuka až po další nadšence
Ani po zlatých sedmdesátých letech se litvínovská házená nevyhnula poklesům formy a generační obměně. V 80. letech už tým na předchozí republikové tituly nenavázal, přesto dál patřil mezi respektované soupeře a vychovával nové talenty. Největším bohatstvím klubu se stala jeho tradice a nadšení, které se doslova dědilo z generace na generaci. Symbolem toho je rodina Tomčíků – zakladatel Karel předal lásku k házené svým potomkům a vnučkám. Jeho vnuk Marek Tomčík (*1973) se dokonce stal pokračovatelem i po organizační stránce: v roce 1993 už jako dvacetiletý převzal vedení oddílu a zároveň působil jako hráč i rozhodčí, tedy v mnoha směrech navázal na dědečkovy šlépěje. Děda Karel ho od mala vodil na hřiště a dožil se i chvíle, kdy patnáctiletý Marek nastoupil k prvnímu utkání za litvínovské muže. Takto silné rodinné vazby nejsou v litvínovském klubu výjimkou, ke klubu se hlásí už několikátá generace hráčů, trenérů a funkcionářů, kteří byli na hřišti doslova odkojeni.

Není bez zajímavosti, že Karel Tomčík st. neváhal šířit házenkářskou myšlenku i do okolí. V roce 1967 například pomohl odborně vést založení oddílu házené v nedaleké Louce u Litvínova. Mnoho talentovaných hráček z Louky pak posílilo litvínovský tým a i takovým způsobem klub přispíval k rozvoji sportu v regionu. Tato provázanost s okolními obcemi ještě více upevnila pozici házené jako tradičního sportu Litvínovska. Původně oddílem národní házené dnes klubem prošla řada osobností sportu, města i regionu. Házenkářský dres například oblékal pan Josef Beránek st., úspěšný hokejový hráč a trenér Litvínova. Svůj život nebo jeho významnou část s oddílem spojilo mnoho lidí, z nichž se dá například zmínit hráčka a trenérka žen, mládeže Ivana Bláhová, vynikající brankáři a pozdější trenéři Miroslav Šefl a Ivan Studený, nebo hráči, kteří později významnou část strávili na lavičce našich týmů jako Karel Klimeš, Pavel Michna, Jan Šíma, Vladimír Čermák, Jan Viktora či Arnošt Ševčík.

Klub a komunita ruku v ruce
Litvínovská národní házená vždy byla víc než jen sportovní tým – stala se součástí místní komunity a kulturního života. Legendární je například působení Aloise Humla, původně fotbalového brankáře, který nastoupil v onom prvním historickém utkání v Chomutově jako záskok a u házené už zůstal. Alois Huml se stal trenérem i předsedou klubu a byl doslova duší litvínovské házené. Po mnoho let organizoval oblíbené házenkářské plesy a dokonce každý týden připravoval pro závodní rozhlas litvínovských Chemických závodů sportovní relaci, v níž informoval o výsledcích a nadcházejících zápasech. Jeho hlášení začínalo památným pozdravem „Vážení sportovní přátelé...“, který si dodnes starší generace dobře pamatuje. Tyto aktivity pomohly zakotvit házenkáře v srdci města – klub sjednocoval lidi se společnou vášní a vytvářel přátelskou atmosféru. Oblíbenou akcí zaměstnanců chemičky byl "vnitropodnikový turnaj", kdy mezi sebou soupeřili zaměstnanci jednotlivých částí závodu – a to i ti, kteří aktivně házenou neprovozovali.

Roku 2003 se litvínovští házenkáři dočkali také moderního sportovního areálu. Malý stadionek na Osadě, který slouží zároveň jako školní hřiště, prošel rozsáhlou rekonstrukcí: původní asfaltové hřiště nahradil umělý povrch, tribuna dostala střechu, instalovaly se nové hráčské střídačky, moderní časomíra a dokonce přibyla i malá restaurace přímo v areálu. Tento společný projekt města a sportovců potvrdil, že házená má v Litvínově pevné místo a podporu.

Dnes, po osmi desetiletích existence, je Klub národní házené Litvínov stále aktivní a viditelný na sportovní mapě. Věnuje se zejména práci s mládeží, do soutěží pravidelně nasazuje družstva od nejmladší přípravky přes žákovské kategorie až po dospělé. Litvínovští házenkáři a házenkářky sbírají úspěchy především na krajské úrovni a ve mládežnických turnajích. Pod prací s mládeží jsou za posledních 15 let neodmyslitelně podepsáni například mistryně národní házené Zdeňka Bilohuščínová, Petr Hojer, Karel Dlouhý, Radek Gajarský nebo Antonín Čajka.

Litvínovský klub dlouhodobě potvrzuje, že je líhní talentů a místem, kde děti a mládež smysluplně tráví volný čas, učí se týmovosti a navazují přátelství na celý život.

Například v roce 2013 dorostenky dosáhly na 1. místo v Poháru ČR. V roce 2017 pak litvínovská družstva ovládla severočeský oblastní přebor hned ve čtyřech kategoriích a ženy si díky tomu vybojovaly postup do celostátní 2. ligy.

Rok 2020 přinesl hned několik výrazných výsledků – dorostenci získali 3. místo na Mistrovství ČR, dorostenky obsadily 4. místo na Mistrovství ČR. V roce 2021 dorostenci pod vedením Jiřího Heidenreicha zvítězili v Poháru ČR a dorostenky přidaly 3. místo na Mistrovství ČR.

V roce 2022 mladší žačky vybojovaly stříbro na Mistrovství ČR a ženy postoupily do 1. ligy, v níž hrály dvě sezóny po sobě – 2021–2022 a 2022–2023.

Mužský tým si od sezóny 2022–2023 udržuje účast ve 2. lize, a to i v ročnících 2023–2024 a 2024–2025. Ve všech těchto třech sezónách byl Ondřej Heidenreich nejlepším střelcem celé soutěže, přičemž v ročníku 2023–2024 získal také ocenění pro nejlepšího hráče 2. ligy.

Tyto výsledky svědčí o systematické práci s mládeží, houževnatosti hráčů a stabilním klubovém zázemí.

 V galerii fotografií se podívejte na historické a i současné fotografie.